Řev války

Řev války
Arcaran

Procházíš zemí, již zdobí krev,
přemýšlíš, proč se to děje,
proč líbezný ptáčků zpěv
smutek a pláč nahrazuje.

Ozval se mohutný války řev,
smrti se těžce vzpírá,
jedná se snad o boží hněv?
Hádes další duše sbírá.

Svět se vůbec nezměnil,
jen pár mocných si píská,
kdo ve větší dobro věřil,
teď po blízkých si stýská.

Výstřely smyly úsměvů dav,
zůstaly slzy a mrtvých těla,
padly k zemi miliony hlav,
možná to ruka boží chtěla.

Tragédie věčně hraná
neztrácí svou oblibu,
po tisíc let změna žádná,
platí se za tutéž chybu.

K politování ta rasa,
která tu svou moudrost hlásá,
vývoj je jen na povrchu
a duše stále plné strachu.