Světlo v temnotě ( část 1.)

Světlo v temnotě 
Arcaran

Celé dny, celé týdny padaly dešťové kapky,
smích a pláč splývlaly v jedno,
slunce stále skrývaly mraky,
krev stékala až na dno.

Tam odehrával se tanec mezi dvěma světy,
démoni se stávali anděli,
všechny ty nekonečné smyčky pomsty
anděla mučily, ubíjely.

Ztracené duše pěly žalozpěvy,
proč křídla andělů dnes leží v krvi?
Poutník se mezi ně chystá,
v pekle již není dost místa.

Nebe již dávno proklel, peklo opustil,
kde skrývá se anděl, by světlo rozsvítil?
Mraky temné lemovány blesky,
poutník jde deštěm pěšky.

Cesta zdá se delší než samotný život,
kapitola blíží se konci, byť příběh sotva začal,
však jen smrt dělá poutníku doprovod,
za zády mu stojí, kosu svírá dál.

Válku s osudem nemá šanci vyhrát,
smí se pouze podvolit,
rozhodl se bohům vysmát
a se smrtí se seznámit.

Tak jako on je stále sama,
budí strach v každém, v něm však ne,
ví - až přijde největší rána,
ona tam bude, ona mu pomůže.

Překonán byl prapůvodní strach,
děs nad strachy největší,
až osud přinese krach,
ona mu zajistí přístřeší.

Bloudil ulicí pod temně modrým nebem,
nečeká již na sluneční svit,
bloudí stále po světě širém,
kde by mohl štěstí mít?


Pokračování příště... 2. část